Milan Syruček:
Před 40 lety se sešlo v Praze největší světové shromáždění
Za mír a život, proti jaderné válce
Jen jediné médium - České mírové hnutí - připomnělo 40. výročí jedné z největších protiválečných akcí druhé poloviny dvacátého století, Světové shromáždění za mír a život, proti jaderné válce. A přesto to byla akce, která se vymykala všem jiným, které se u nás v poválečném období konaly. Vždyť do naší metropole se sjelo 3625 delegátů ze 132 zemí. A vůbec to nebyli naverbovaní komunisté či stoupenci Sovětského svazu, ale nejrůznější zástupci občanských iniciativ a vedoucí činitelé mezinárodních organizací.
Uvedu alespoň některé: tehdejší předseda Ligy společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce Enrique de la Matta Gorostizaga, předseda Světové rady míru Romeš Čandra, předsedkyně Mezinárodní organizace žen za mír a svobodu Edith Ballantyneová, bývalý mexický prezident Luis Echeverría Álvarez, předseda finského parlamentu Erkki Pystynen, generální tajemník Indického národního kongresu Vádžpaí, generální tajemník Afrického národního kongresu Jižní Afriky Alfred B. Nzo (pozdější ministr zahraničí ve vládě Nelsona Mandely), starosta amerického města Berkeley (univerzita a jaderné ústavy v Kalifornii), Eugene "Gus" Newport, slavný řecký skladatel a politik Mikis Theodorakis. Zdravici do Prahy zaslal i tehdejší generální tajemník OSN Jávier Pérez de Cuellar.
Aby se podtrhla úplná nezávislost tohoto kongresu především na sovětském vlivu, organizačním výborem bylo stanoveno, že kongresu nebude předsedat Ind Romeš Čandra, jinak předseda Světového mírového hnutí, známý svými prosovětskými postoji, ale byla určena za předsedu shromáždění Edith Ballantyneová, o níž bylo známo, že nikdy v Moskvě ani nebyla.
Od roku 1969 se stala významnou členkou Mezinárodní ligy žen za mír a svobodu se sídlem v Ženevě a tuto funkci vykonávala 23 let, v letech 1992 - 1998 dokonce jako prezidentka této organizace.
Narodila se v roce 1922 v Krnově, ale její rodiče se rozhodli v roce 1938 přestěhovat se do Anglie a o rok později do Kanady, kde je společnost Canadian Pacific Railway Company umístila na farmu v Britské Kolumbii. Protože se jim nepodařilo rodinu uživit, přestěhovali se v roce 1941 do Toronta, kde si Alois Müller našel práci jako pomocný dělník. Protože neuměla anglicky, učily ji jazyk dobrovolnice z Mezinárodní ligy žen za mír a svobodu (WILPF), které sledovaly české uprchlíky a snažily se jim pomoci přizpůsobit se životu v Kanadě. Müllerová se připojila k WILPF a jejich poselství pacifismu a lidských práv ji inspirovalo, ale když se v roce 1945 přestěhovala do Montrealu, ztratila s touto skupinou kontakt. V červenci 1948 se Müllerová provdala za Campbella Ballantynea, úředníka Mezinárodní organizace práce, a ještě téhož roku se s ním přestěhovala do Ženevy.
Po příjezdu do Švýcarska začala Ballantyneová pracovat pro Světovou zdravotnickou organizaci v sekci vydavatelství jako zástupkyně ředitele. Po pěti letech tuto pozici opustila, aby se mohla starat o své čtyři děti. Po dvaceti letech života v Ženevě zjistila, že zde sídlí ústředí WILPF, a v roce 1968 se přihlásila do dobrovolnické služby. Následujícího roku se stala generální tajemnicí organizace a získala místo na plný úvazek, aby se mohla věnovat zlepšování spolupráce WILPF s nevládními organizacemi a OSN. V roce 1972 se stala koordinátorkou spolupráce WILPF s OSN. Na její cestu do Indie navázala v roce 1975 skupina pozorovatelů, která cestovala po Blízkém východě, což Ballantyneovou podnítilo k doporučení, aby WILPF vyvíjela tlak na pokračování dialogu mezi stranami konfliktu, ale aby zůstala neutrální v otázkách, jako je násilí a porušování lidských práv, které jsou spíše důsledkem než příčinou konfliktu. Domnívala se, že úlohou WILPF je povzbuzovat obě strany k hledání mírových prostředků k soužití, aniž by se zaměřovala na to, kdo je viníkem situace nebo kdo ji zvýhodňuje.
V roce 1976 byla Ballantyneová zvolena do čela Konference nevládních organizací (CONGO) OSN a následujících šest let byla její předsedkyní. Jako první zástupce mírové aktivistické skupiny v této funkci otevřela cestu k prosazování cílů odzbrojení. Když se v roce 1980 konala v Kodani Světová konference o ženách, Ballantyneová zastávala funkci předsedkyně pro tvorbu programu Fóra nevládních organizací a zajišťovala, aby byl v diskusích na různých seminářích kladen velký důraz na mír a odzbrojení. Vedla dva organizační výbory, jeden v Ženevě a druhý v New Yorku, aby zajistila, že základem konference budou široké příspěvky různých skupin. V následujícím roce pomohla připravit konferenci "Ženy Evropy v akci pro mír", jejímž cílem bylo spojit aktivistky a feministky, aby vypracovaly programy pro sledování vývoje mírových jednání. V roce 1983 byla Ballantyneová mezi 10 000 ženami, které se setkaly s generály v sídle NATO, aby protestovaly proti novému rozmístění raket v Evropě.
Ballantyne rovněž působila jako předsedkyně plánovacího výboru fóra nevládních organizací pro Světovou konferenci o ženách, která se konala v roce 1985 v Nairobi. Na trávníku nairobské univerzity byl postaven Stan míru, který se stal ústředním bodem konference. Ve stanu se denně konala zasedání, na nichž ženy diskutovaly o dopadech války na ženy a děti. V roce 1992 se Ballantyneová stala mezinárodní prezidentkou WILPF a tuto funkci vykonávala následujících šest let. V roce 1995 byla vyznamenána jako nositelka Gándhího mírové ceny.
Vraťme se však do Prahy roku 1983, kdy jsem byl organizačním výborem světového shromáždění pověřen, abych zaletěl do Ženevy a přesvědčil Ballantyneovou ujmout se předsednictví. Když jsem jí vylíčil, kdo všechno přislíbil účast, dlouho se nerozmýšlela a přijala tuto nabídku. Shromáždění prošlo úspěšně. Charta 77, která usilovala o oficiální účast, nebyla jí povolena, ale neoficiálně se její příslušníci mohli setkat s kýmkoliv a také mohli písemně představit svá stanoviska (dopis Shromáždění a brožura Sborník o míru).
Na Staroměstském náměstí v Praze se 21. června konala manifestace asi 200 tisíc občanů. Pochodně a lampiony prozářily onen pražský večer. Vypadalo to skutečně, jako když se sejde celý svět. Závěrečné zasedání kongresu přijalo Výzvu za mír a život, jejíž hlavní myšlenkou byl požadavek na odstranění jaderných zbraní.
Kongres byl po všech stránkách dokonale zajištěn. Na jeho uspořádání přispěli občané částkou blížící se 65 milionům Kčs. Ubytování, stravování, pobyt delegátů i společenská a kulturní úroveň akce byly hodnoceny v superlativech. Pro delegáty vystoupila řada domácích i zahraničních umělců.m Byl mezi nimi i britský folkový zpěvák Donovan, který tehdy na svůj starší námět napsal přes noc v hotelu Panorama píseň, s níž jednání pozdravil.
"Přijeli jsme do Prahy ze všech kontinentů s jediným cílem - udělat všechno pro to, aby děti naší planety nikdy nepocítily hrůzy Hirošimy a Nagasaki," řekl ve svém vystoupení Romeš Čandra. "Musíme docílit, aby nikde na Zemi nebyly rakety - ani na Západě, ani na Východě, ani na Jihu. Aby jaderné zbraně byly postaveny mimo zákon."
Kanadská delegace přivezla do Prahy dokumentární film, jehož promítnutím začala diskuse k panelu Nebezpečí jaderné války pro život a cesty jejího odvrácení. Delegáti na ohromném plátně shlédli tragédii města Hirošima. Po atomovém výbuchu zůstal jen skelet jediné stavby - Obchodního a průmyslového muzea českého architekta Jana Letzela, jež je součástí Hirošimského památníku míru - Gembaku dome.
Jiný okamžik: na scéně probíhal symbolický rozhovor rodičů s dětmi:
"Táto, řekni, co to je válka?"
"Válka je nemoc našeho světa. Bere lidem to nejdražší - život. Bere jim děti, přátele, rodinu. Bere jim svobodu a štěstí. Rozum musí zvítězit!"
Delegát Bruce z USA o Světovém shromáždění řekl: "Tvrzení, že kongres dirigují komunisti a kontrolují všechna vystoupení, je absolutní lež. To je vidět už na složení naší delegace, to je 170 lidí. Náboženští činitelé, představitelé různých mírových hnutí, členové Demokratické strany, starostové velkých měst, lidé různé barvy pleti a různého sociálního původu. A jestli prakticky všichni účastníci kongresu jsou zajedno, že hlavní v dnešní době je mír a že největší překážkou na cestě k míru je politika vlády USA, to ještě neznamená, že jsme všichni zpracováni komunistickou propagandou."
Sdílejte ... Praha 20. srpna 2023
https://www.ceske-novinky.cz/2023/08/20/milan-syrucek-pred-40-lety-se-seslo-v-praze-nejvetsi-svetove-shromazdeni/